Taneční maraton není jen zábava

Rostoucí obliba společenských tanců sahá do počátků 20. století. S touhou tančit se objevují taneční soutěže. Lidé se snaží tančit několik hodin, dnů, nebo dokonce týdnů. Hudba hraje, lidé se už na parketu sotva plouží. S vidinou výhry však v tanci pokračují, dokud nepadnou….
tančící pár
Nejdříve šlo spíše o to, kdo zatančí nejlépe, později se v Americe začalo soutěžit o to, kdo vydrží tančit nejdéle. První oficiální maraton vyhlásili v roce 1910 v San Franciscu. Začátky však byly mírné, první soutěž stopli lékaři po patnácti hodinách, a to z obav o zdraví tanečníků.

První rekord vytvořil taneční pár v roce 1923, a to, když tančil bez přestávky sedm hodin. O dva měsíce později je pokoří 32 letá učitelka tance Alma Cummingsová, která vydrží tančit 27 hodin. Její rekord však vydrží pouze čtyři dny. Propukla totiž hotová taneční mánie a všude se tančily vytrvalostní soutěže. Zpočátku šlo pouze o to překonat poslední rekord. Později se však začalo soutěžit o peněžité výhry.

Nejdříve to byla přátelská zábava, kde soutěžící povzbuzovali přátelé a diváci. Ovšem v okamžiku, kdy začalo jít o peníze, zábava šla stranou a začaly se objevovat první konflikty. Lidé zde viděli jedinou šanci, jak přijít k penězům nebo slávě.

Nejprve ani neexistovala žádná pravidla, později si je však lidé začali vytvářet. Tím základním bylo to, že se při tanci nesmělo usnout. Některé soutěže to však umožňovaly, ovšem pod podmínkou, že pár zůstává v pohybu. Pokud se tanečníci zastavili, byli vyloučeni. Opustit parket se smělo pouze z hygienických nebo ze zdravotních důvodů.

v  Taneční maratony však mohou být dost nebezpečné. V roce 1923 mají první oběť, a to když se po 87 hodinách tanečník zhroutí vyčerpáním a na parketu umírá.
oslava svatby
V mnoha případech jde opravdu o život, taneční maratony mají na svědomí nejen řadu úmrtí z nedostatku spánku a vyčerpání, ale také řadu psychických poruch a trvalých zdravotních poškození. A tak úřady vyslyší volání lékařů a taneční maratony jsou ve většině států zakázány.

Opět se rozjedou až v 60. letech a konají se dodnes jako charitativní akce. Trvají několik hodin, někdy i několik dní, ovšem dnes při nich již nikdo nepadá vyčerpáním, a panuje při nich opět zábava a dobrá nálada.

Taneční maraton není jen zábava
Ohodnoťte příspěvek