Brambora je nenáročná na přírodní podmínky

Brambory jsou nejvýznamnější zemědělskou plodinou. Je oblíbena pro svoji nenáročnost na přírodní podmínky. Počátkem devatenáctého století  ochránily brambory Evropu od hladomorů a kurdějí.  S výjimkou jedlých hlíz je svak celá rostlina brambor jedovatá.
brambory v pytli

Pozor na ni

Lilek brambor v sobě skrývá toxickéglykoalkaloidy, hlavně pak solanin a chakonin. Při teplotách nad sto sedmdesát °C se ale tyto látky částečně rozloží. Vyskytují se v nadzemních částech, jako jsou například květy.  Pokud jsou též hlízy nad povrchem a jsou vystaveny světlu, je nejvyšší koncentrace alkaloidů pod slupkou těchto hlíz.

Bramborové hlízy na světle také zelenají.  Při předávkování může, ale také nemusí nutně dojít ke smrtelné otravě.  Otravy brambory se však prakticky nevyskytují.
vaření brambor
Brambory v sobě obsahují:
·         sušinu, škrob
·         rozpustné cukry
·         bílkoviny
·         kyselinu citrónovou
·         polyfenoly
·         minerální látky, jako jsou Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, P, I, Ni, Ca, K aj.
·         vitamíny C, B1, B2, K1 a PP
·         sacharidy

Brambora historická

Brambory znamenaly pro Inky podobný dar nebes jako Aztéky kukuřice. Inkové brambory konzumovaly přímo, nebo je uschovávali v podobě sušeného prášku. Připravovali z nich také alkoholický nápoj chacha, který je podobný pivu. Brambory byly zároveň používány pro medicínské účely. Jak  byly brambory pro Inky důležité  dokazuje existence několika bramborových božstev.
čerstvé brambory
Když Španělé v první polovině šestnáctého století dobyli říši Inků, putovaly do Evropy kromě tun zlata a stříbra také brambory. Později používali španělští námořníci brambory jako hlavní potravinu na svých plavbách, neboť jim brambory pomáhaly jako prevence proti kurdějím.

Lilek brambor byl v Evropě zezačátku přijímán s nedůvěrou a obavami. Rostlina byla pokládána za pohanskou a nekřesťanskou plodinu. Pro puritánskou Evropu to byla plodina nečistá a ohrožující zdraví. Někdy byly používány pouze jako okrasná exotická rostlinka na dvorech králů, ale také v klášterních zahradách.

Lékaři je ale už tehdy předepisovali jako lék proti mnoha nemocem, jako jsou například průjmy, nebo tuberkulóza. Také se používaly jako afrodisiaka.

Brambora je nenáročná na přírodní podmínky
4.5 (90%)2